Premio Tom Stoppard

De Wikipedia, la enciclopedia libre

El Premio Tom Stoppard (en checo: Cena Toma Stopparda) es un premio literario otorgado anualmente por la Fundación Carta 77 por un trabajo destacado, principalmente de no ficción, de un escritor de origen checo. Se estableció en 1983 y se entregó el premio por primera vez en 1984 a Eva Kantůrková por Přítelkyně z domu smutku (publicado en inglés como My Companions in the Bleak House). El premio lleva el nombre de y está financiado por el dramaturgo británico de origen checo Tom Stoppard.[1][2]​ Los últimos años, el premio se ha concedido en la residencia oficial del alcalde de Praga.[3][4]

Galardonados[editar]

Año[nota 1] Galardonado Obras Notas
1984 Eva Kantůrková Přítelkyně z domu smutku [5][6]
Zdeněk Urbánek Popaměti [7]
1985 Ivan Martin Jirous Magorovy labutí písně [8]
Milan Jungmann Cesty a rozcestí [7][9][nota 2]
1986 Bohumila Grögerová y Josef Hiršal Let let [7]
1987 Milan Uhde Pán plamínků [10]
1988 Jáchym Topol Miluju tě k zbláznění [11][12]
1989 Zbyněk Hejda Blízkosti smrti [7]
1990 Sin premios [7][nota 3]
1991 Jiří Kratochvil Medvědí román [13]
1992 Sin premios [7][nota 4]
1993 Jan Lopatka Předpoklady tvorby y Radiojournál v ko(s)mickém věku [7]
1994 Jiří Olič Čtení o Jakubu Demlovi [7]
1995 Jiří Kovtun| Tajuplná vražda. Případ Leopolda Hilsnera [7]
1996 Sergej Machonin Příběh se závorkami. Alternativy [7]
1997 Jolana Poláková Perspektiva naděje [7]
1998 Jiří Pechar Por traducción y crítica literaria [7]
1999 Jana Červenková Kurs potápění [7]
2000 Karel Kosík Předpotopní úvahy [14]
2001 Pavel Kosatík Ferdinand Peroutka, Pozdější život (1938-1978) [7]
2002 Jiří Opelík Milované řemeslo [7]
2003 Martin Hilský Traducciones y ensayos sobre la persona y obra de William Shakespeare [15][7]
2004 Václav Jamek Duch v plné práci [16][17]
2005 Václav Cílek Makom, kniha míst y Krajiny vnitřní a vnější [18]
2006 Stanislav Komárek Leprosárium [19]
2007 Přemysl Rut Pan Když a slečna Kdyby [7]
2008 Zdeněk Neubauer O počátku, cestě a znamení časů [7]
2009 Lubomír Martínek Mýtus o Lynkeovi [20]
Erik Tabery Vládneme, nerušit' [7]
2010 Petr Rezek Architektonika a protoarchitektura [21]
2011 Věra Linhartová Soustředné kruhy [2]
2012 Martin C. Putna Václav Havel: duchovní portrét v rámu české kultury 20. století [22][23]
2013 Jan Vladislav Otevřený deník [7]
2014 Patrik Ouředník Svobodný prostor jazyka [24]
2015 A. J. Liehm Názory tak řečeného Dalimila [7]
2016 Petr Holman Březiniana II [25]
2017 Sylvie Richterová Eseje o české literatuře [3]
2018

Referencias[editar]

  1. Este es el año en el que se otorgó el premio, que por lo general honra el trabajo del año anterior.
  2. Versión samizdat. Publicada después en 1989.
  3. El año 1989 tuvo lugar la Revolución de Terciopelo que derribó el régimen comunista.
  4. Con fecha 1 de enero de 1993 Checoslovaquia desapareció como país.

Referencias[editar]

  1. «Writer and Fighter». The Guardian (en inglés). 21 de septiembre de 2008. Consultado el 29 de julio de 2018. 
  2. a b «Cenu Toma Stopparda získala Linhartová za knihu, která vznikala 40 let». Hospodářské noviny (en checo). 26 de mayo de 2011. Consultado el 28 de julio de 2018. 
  3. a b Czech Lit, ed. (17 de mayo de 2017). «Cena Toma Stopparda pro Sylvii Richterovou za ‘Eseje o české literatuře’» (en checo). Consultado el 28 de julio de 2018. 
  4. Czech News Agency (1 de junio de 2017). «Czech Roma musician Banga to receive Kriegel Prize». Prague Daily Monitor (en inglés). Consultado el 28 de julio de 2018. 
  5. Segel, Harold B., ed. (2012). «Eva Kantůrková». The Walls Behind the Curtain: East European Prison Literature, 1945-1990 (en inglés). University of Pittsburgh Press. pp. 142-150. ISBN 978-0-8229-7802-2. 
  6. Sleeman, Elizabeth, ed. (2001). «KANTÚURKOVÁ, Eva». The International Who's Who of Women 2002 (en inglés). Psychology Press. p. 286. ISBN 978-1-85743-122-3. 
  7. a b c d e f g h i j k l m n ñ o p q r s t Ústav pro českou literaturu (ed.). «Cena Toma Stopparda Laureáti» (en checo). Consultado el 5 de agosto de 2018. 
  8. Staff, Harriet (14 de noviembre de 2011). Poetry Foundation, ed. «Czech poet Ivan Martin Jirous, 1944 - 2011» (en inglés). Consultado el 5 de agosto de 2018. 
  9. Prague Writers' Festival (ed.). «Milan Jungmann». Consultado el 5 de agosto de 2018. 
  10. Mene Tekel (ed.). «Milan Uhde» (en checo). Consultado el 5 de agosto de 2018. 
  11. Czech Lit (ed.). «I Love You Madly» (en inglés). Consultado el 28 de julio de 2018. 
  12. Wachtel, Andrew Baruch (2006). Remaining Relevant After Communism: The Role of the Writer in Eastern Europe (en inglés). University of Chicago Press. p. 167. ISBN 978-0-226-86766-3. 
  13. Czech Lit (ed.). «A Bear's Novel» (en inglés). Consultado el 28 de julio de 2018. 
  14. Czech Radio, ed. (24 de mayo de 2000). «Denní souhrn zpráv» (en checo). Consultado el 5 de agosto de 2018. 
  15. 9th World Shakespeare Congress (ed.). «Renaissance Shakespeare: Shakespeare's Renaissances» (en inglés). Consultado el 5 de agosto de 2018. 
  16. Czech Lit (ed.). «A Spirit Hard at Work» (en inglés). Consultado el 28 de julio de 2018. 
  17. Czech Lit (ed.). «Inner and Outer Landscapes» (en inglés). Consultado el 28 de julio de 2018. 
  18. Czech Lit (ed.). «Makom: A Book of Places» (en inglés). Consultado el 28 de julio de 2018. 
  19. Czech Lit (ed.). «The Leper Colony» (en inglés). Consultado el 28 de julio de 2018. 
  20. Czech Lit (ed.). «The Myth of Lynke» (en inglés). Consultado el 28 de julio de 2018. 
  21. Školská 28 (ed.). «Petr Rezek» (en checo). Archivado desde el original el 4 de octubre de 2018. Consultado el 5 de agosto de 2018. 
  22. «Martin C. Putna receives Tom Stoppard Prize». Václav Havel Library (en inglés). 17 de mayo de 2012. Consultado el 28 de julio de 2018. 
  23. Putna, Martin C. (18 de mayo de 2012). «Martin C. Putna: A word on the Tom Stoppard Prize» (en inglés). Consultado el 5 de agosto de 2018. 
  24. Czech Lit (ed.). «On the Free Exercise of Language» (en inglés). Consultado el 28 de julio de 2018. 
  25. Lidovky, ed. (26 de mayo de 2016). «Klinika převzala Cenu Františka Kriegla. Peníze věnuje na podporu politických vězňů» (en checo). Consultado el 5 de agosto de 2018. 

Enlaces externos[editar]